V tomto článku se budeme tématu Demografie věnovat z komplexní a analytické perspektivy s cílem nabídnout kompletní a detailní vizi této záležitosti. V celém textu prozkoumáme různé aspekty související s Demografie, od jeho původu a historie až po jeho dnešní význam. Stejně tak budeme zkoumat různé názory a teorie na tuto záležitost, abychom čtenáři poskytli široký a obohacující pohled na Demografie. Kromě toho představíme konkrétní příklady a případové studie, které pomohou ilustrovat a doložit dopad Demografie v různých oblastech. Není pochyb o tom, že Demografie je téma velkého zájmu a složitosti, a proto je nezbytné se mu věnovat s hloubkou a přísností, jakou si zaslouží.
Demografie (démos – lid graféin – psát, popisovat) je věda, která studuje proces reprodukce lidských populací. Objektem studia demografie tedy jsou lidské populace, předmětem jejího studia je proces demografické reprodukce, tedy přirozený proces obnovy obyvatelstva důsledkem rození a vymírání.
Procesy demografické reprodukce jsou úmrtnost (též mortalita), nemocnost, porodnost (též natalita), potratovost, sňatečnost a rozvodovost. Tyto procesy jsou také v centru demografického zájmu.
Historie demografie
Za spoluzakladatele oboru je považován John Graunt, který se zabýval především úmrtností a objevil nerovnoměrnost mezi počtem narozených chlapců a děvčat. Později určil stabilní poměr této nerovnoměrnosti. Dalším významným demografem byl Adolf Lambert Quetelet, který stanovil moderní pravidla sčítání lidu.
Za zakladatele české demografie je považován Antonín Boháč.
Zdroje demografických dat
Demografie čerpá data z několika hlavních pramenů:
Demografická analýza – zabývá se rozborem složek demografické reprodukce; hledá charakteristické znaky demografických události, zkoumá jejich průběh v čase a vytváří demografické ukazatele.
Demografická metodologie zahrnuje matematickou demografii, demografickou statistiku atd...
Teoretická demografie – formuluje hypotézy, hledá zákony demografických systémů a zobecňuje pravidelnosti vývoje jednotlivých populací.
Historická demografie – zabývá se demografickým studiem historických populací
Paleodemografie – podobor historické demografie, který se zabývá demografickým rozborem pravěkých populací
Regionální demografie – zabývá se vývojem populací v jednotlivých částech světa.
Ekonomická a sociální demografie – zabývá se vztahem populačních jevů, ekonomiky a společnosti.
Základní data jsou čistá čísla získaná z obvyklých demografických zdrojů jako například ze sčítaní lidu.
Dáváme-li základní data do vztahů, abychom zkonstruovali nové ukazatele, mluvíme o analytických datech.
Tyto ukazatele se obvykle dělí do tří skupin:
Poměrná čísla extenzitní – ukazatele
Poměrná čísla extenzitní vznikají, srovnáváme-li dva údaje ve stejném časovém okamžiku, které jsou stejné povahy a jsou stejně prostorově vymezeny. Tento typ ukazatele často vyjadřuje strukturu určitého celku, proto se někdy nazývá poměrným číslem struktury. Obvykle se vyjadřuje v procentech. Příkladem může být ukazatel maskulinity, který udává procento mužů v populaci.
Poměrná čísla intenzitní – míry, kvocienty
Poměrná čísla intenzitní neboli míry vznikají, jsou-li v čitateli uvedeny jevy či události a ve jmenovateli jejich nositelé. Číslo ve jmenovateli se konstruuje buď výpočtem průměru ze začátku a konce sledovaného období, nebo použitím údaje z prostředku sledovaného období. Mluvíme o tzv. středním stavu obyvatel. Míry se podle nositelů událostí dělí na tři skupiny:
Tyto míry zahrnují jako nositele událostí jen ty osoby, kterým se událost může přihodit. Sem patří například míra sňatečnosti svobodných, kde je ve jmenovateli střední stav svobodných.
Dalším typem jsou takzvané redukované míry. U redukovaných měr jsou ve jmenovateli uvedeny populace u kterých může, ale nemusí k sledované události dojít. Redukce může být dvojího typu:
Redukce vzhledem k rodinnému stavu – redukovaná míra sňatečnosti – poměr počtu sňatků svobodných v konkrétním věku k celé populaci v tomto věku bez ohledu na rodinný stav.
Redukce vzhledem k délce trvání – redukovaná míra rozvodovosti je poměr počtu rozvodů k výchozímu počtu sňatků
Kvocienty – liší se od měr tím, že osoby uváděné ve jmenovateli nejsou osoby, kterým se mohla událost přihodit, ale přímo soubor jedinců, kterým se daná událost skutečně přihodila. Kvocient kojenecké úmrtnosti například vztahuje počet zemřelých v dokončeném věku 0 k výchozímu počtu živě narozených a ne ke střednímu stavu žijících v dokončeném věku 0.
Poměrná čísla srovnávací – indexy
Indexy srovnávají čísla, která buď nesouvisí časově nebo nejsou stejně prostorově vymezena. Index rozvodovosti například udává poměr počtu rozvodů k počtu sňatků v daném roce.
kohorta je soubor osob, u kterých došlo v daném roce k nějaké demografické události (např.: sňatku, potratu...)
Metody
Ke znázorňování demografických jevů bývají často používány jak standardní tabelace, jako úmrtnostní tabulky, tak některé speciální prostředky, mezi něž patří např. Witthauerův diagram.
Rozlišujeme dvě základní dělení struktur obyvatel; podle pohlaví a podle věku. Základním poznatkem vyplývajícím z pohlavní struktury obyvatelstva je nerovnoměrnost v poměru mužů a žen. Chlapců se rodí více než dívek, avšak ženy se dožívají vyššího věku. Třetím faktorem ovlivňujícím pohlavní strukturu obyvatelstva je pracovní migrace mužů.
Podle věkové struktury obyvatelstvo rozděluje na tři základní skupiny; dětskou složku (0-14), reprodukční složku (15-49) a postreprodukční složku (50+). Ke znázornění věkové struktury obyvatelstva se používá věková pyramida.
Třetí možné dělení obyvatelstva je podle dosaženého formálního vzdělání.
Geografická bibliografie ČR online Informace o geografické a demografické produkci 20. a 21. století. Zpřístupňuje bibliografie, ale i vybrané plnotextové zdroje.