Holubí maso

V dnešním světě se Holubí maso stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Na osobní i profesní úrovni má Holubí maso významný dopad na naše životy. Abychom tomuto fenoménu lépe porozuměli a nabídli širokou a podrobnou vizi, v tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Holubí maso. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost, včetně budoucích důsledků, se ponoříme do vyčerpávající analýzy, která se snaží toto velmi důležité téma objasnit. Doufáme, že prozkoumáním relevantních studií, posudků a dat poskytneme komplexní a obohacující pohled na Holubí maso, který mohou naši čtenáři považovat za užitečný a poučný.
Holoubata

Holubí maso je maso pocházející z holuba domácího. Obvykle se zpracovává maso holoubat, které je považováno za pochoutku.

Chov holubů pro maso je jejich původním užitkovým směrem. V minulosti byli holubi drženi na selských dvorech a holubník sloužil jako živá spižírna, zásoba masa pro neočekávané příležitosti a také jako cenný zdroj masa v době, kdy byl na statcích nedostatek potravin, tedy na jaře. V dnešní době v malochovech význam chovu holubů pro maso upadá, holoubata v tržní síti jsou produkována na specializovaných farmách.

Charakteristika

Stehýnko z holuba

Holubí maso je světlé drůbeží maso. Maso holoubat je lehce stravitelné, starší holubi mají maso tužší. Má tmavou barvu s lehkou příchutí zvěřiny, mezi kterou se občas též zařazuje. Na hrudi je svalovina světlejší, na končetinách a krku je tmavší. Barva masa záleží také na stáří, pohlaví a výživě zabitého holuba. Největší porce jsou prsa a stehna. Díky svému složení je vhodné i při dietách, pro děti a rekonvalescenty. V porovnání s jinými druhy masa obsahuje více tuku, tučnější je pouze maso vepřové, má proto vysokou energetickou hodnotu.

Holoubata jsou jatečně zralá ve stáří 28-30 dní, kdy už jsou dorostlá, ale ještě neopustila hnízdo. Za holoubě se obecně považuje maso holuba mladšího než 7 týdnů.

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných ve holubím mase (syrové jatečně upravené holoubě s kůží).

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 56,60 Na 54 vitamin C 5,2
bílkoviny g/100 g 18,47 K 199 vitamin D 0,5
tuky g/100 g 23,80 Ca 12 vitamin E 0,05
cukry g/100 g 0 Mg 22 vitamin B6 0,410
celkový dusík g/100 g 3,49 P 248 vitamin B12 0,004
vláknina g/100 g 0 Fe 3,54 karoten stopy
mastné kyseliny g/100 g 21,22 Cu 0,437 thiamin 0,212
cholesterol mg/100 g 95 Zn 2,2 riboflavin 0,224
Se mg/100 g 0,013 I 0,005 niacin 6,046
energie kcal/100 g 294 Mn 0,019 Cl 51

Výroba holubího masa

V malochovech se ke kuchyňskému zpracování využívají jak holoubata, tak starší brakovaní holubi. Holoubata v tržní síti jsou holubí brojleři ze specializovaných farem. V intenzivním chovu se využívají plemena vyšlechtěná na co největší velikost a plodnost a jejich užitkoví kříženci. Holubi jsou chování v halách s voliérami či v uzavřených halách na hluboké podestýlce nebo v celodrátěných klecích. Reprodukční cyklus trvá celý rok, jeden pár holubů odchová 14-20 holoubat za rok při spotřebě 50-55 kg krmiva. Spotřeba krmiva na jeden kilogram přírůstku živé hmotnosti je 1,88 kg, holoubata se porážejí 28. den věku při živé hmotnosti 600-700 g, jatečně upravené holoubě má 400-500 g.

Největším producentem holubího masa jsou Spojené státy, státy jihovýchodní Evropy a Maďarsko.

Příprava

Předkrm s holubím masem

Holoubata se nejčastěji upravují vcelku jako pečená holoubata či holoubata nadívaná. Starší holubi mají tužší maso, před tepelnou úpravou se nakládají do kyselého nálevu nebo se z nich vaří holubí vývar.

Odkazy

Reference

  1. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Zabíjení a úprava holubů, s. 183–184. 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 179
  3. a b c BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 332 s. Kapitola Zabíjení holubů, s. 253. 
  4. a b c d BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Produkty chovu holubů, s. 286. 
  5. a b c BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. Kapitola Produkty, s. 78–79. 
  6. a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 181
  7. Nutrient data for 05160, Squab, (pigeon), meat and skin, raw . United States Department of Agriculture . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. (anglicky) 
  8. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 186
  9. Perspektivní aviární typy . Mendelova Univerzita v Brně . Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • HRUBÁ, Marie. Kuchařka naší vesnice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977. 749 s. 07-084-77. 

Externí odkazy