Termín pointa (dle příruček správně čteno „poenta“, častá je ale i výslovnost „poɪnta“ či „pojɪnta“) je nejčastěji používán pro nečekané vyvrcholení děje – typicky v případě vtipu, obdobně ale i v případě filmu nebo literárního díla.
Vhodně použitá pointa umocňuje dojem, kterým se snaží dílo jako celek působit – v případě vtipu by měla být humorná, v případě filmového thrilleru nebo hororu by měla umocnit pocit strachu a „mrazení“, který film jako celek vyvolává.
Etymologie
Slovo pointa má pravděpodobně původ ve francouzském pointe (špička).
Záměny
Slovo pointa se v běžné řeči často nesprávně užívá ve smyslu „hlavní sdělení“, „podstata příběhu“, „jádro pudla“. Tedy jako ekvivalent anglického „point“. Takové použití je ale chybné.
Správně je "hlavní myšlenka, v níž vrcholí závěr projevu".
Reference
- ↑ Internetová jazyková příručka . Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo pointa.
- ↑ ŠTĚPÁNOVÁ, Veronika. Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně:126c Pointa. S. 117–140. Naše řeč . . Čís. 3/2013, s. 117–140. Dostupné online.
- ↑ SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY PRO ŠKOLU A VEŘEJNOST. Praha: Academia, nakladatelství AV ČR, 2001. S. 286.
Externí odkazy
Slovníkové heslo pointa ve Wikislovníku
