Zákon o poměru pražských univerzit

V moderním světě převzal Zákon o poměru pražských univerzit klíčovou roli v současné společnosti. Ať už v oblasti technologií, politiky, kultury nebo životního prostředí, Zákon o poměru pražských univerzit se stal velmi aktuálním a diskutabilním tématem. Od svého vzniku až po současný dopad vzbuzuje Zákon o poměru pražských univerzit zájem akademiků, výzkumníků, názorových vůdců a běžných občanů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Zákon o poměru pražských univerzit, analyzujeme jeho důsledky, výzvy a možná řešení. Připojte se k nám na této cestě objevování a úvah o Zákon o poměru pražských univerzit!

Zákon č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských universit, byl přijat 19. února 1920 a jeho populární označení lex Mareš se odvíjí od jeho předkladatele, poslance a profesora Františka Mareše. Účelem zákona bylo dokončit rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část z roku 1882 a rozhodnout, která z nich je univerzitou původní. Do té doby byla totiž česká univerzita považována za vzniklou nově, tento zákon ji ale prohlásil za pokračovatelku Univerzity Karlovy, jejíž jméno dále nesla; o jménu německé se mělo rozhodnout později, k tomu ale nedošlo a tak se až do svého zániku v roce 1945 označovala jen jako „Německá univerzita v Praze“.

V důsledku toho navíc česká univerzita získala do svého výlučného majetku jak Karolinum, tak univerzitní archiv a registraturu, stejně jako starobylé univerzitní insignie, pečetidla a jiné památky, doposud v držení univerzity německé. V tomto směru ale nebyl zákon proveden ihned, teprve až v roce 1934 zažádal nový rektor Karel Domin o zápis vlastnictví Univerzity Karlovy ke Karolinu a o předání insignií. 21. listopadu téhož roku rozhodl Jan Krčmář, ministr školství a národní osvěty, o povinnosti Německé univerzity insignie vydat, to ale vedení této univerzity nejdříve odmítlo. Situace vyústila až do několikadenních násilných událostí, nazvaných poté insigniáda.

Externí odkazy