| Paul Karrer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. dubna 1889 Moskva,  Ruské impérium |
| Úmrtí | 18. června 1971 (ve věku 82 let) Curych,  Švýcarsko |
| Místo pohřbení | Friedhof Fluntern |
| Alma mater | Curyšská univerzita |
| Povolání | chemik, vysokoškolský učitel a biochemik |
| Zaměstnavatel | Curyšská univerzita (1919–1959) |
| Ocenění | Marcel Benoist Prize (1922) čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1934) Nobelova cena za chemii (1937) zahraniční člen Královské společnosti (1947) čestný společník Edinburské královské společnosti |
| Funkce | rektor (Curyšská univerzita; 1950–1952) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Karrer (21. dubna 1889 Moskva – 18. června 1971 Curych) byl švýcarský organický chemik nejznámější pro svůj výzkum vitamínů. V roce 1937 spolu s Walterem Haworthem získal Nobelovu cenu za chemii za „práce na karotenoidech, flavonoidech a vitamínech A a B2“.
Narodil se v Moskvě do rodiny švýcarských nacionalistů. V roce 1892 se jeho rodina vrátila do Švýcarska. Studoval chemii na Univerzitě v Curychu pod Alfredem Wernerem a v roce 1911 získal titul Ph.D. Od roku 1919 tam působil jako profesor chemie.
Jeho nejvýznamnější prací byl výzkum rostlinných barviv, konkrétně žlutých karotenoidů. Objasnil jejich strukturu a ukázal, že některé z nich se dostávají do těla živočichů ve vitamínu A. Jeho objevy vedly k určení správného strukturního vzorce beta-karotenu, prekurzoru vitamínu A. Bylo to poprvé, co byl objeven strukturní vzorec vitamínu nebo provitamínu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Karrer na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Karrer na Wikimedia Commons - (anglicky)Biografie na Nobelprize.org
